Mediální výchova jako další tunel do školského rozpočtu

Autorka: Jana Kunšteková

Skupina nevládních neziskových organizací napsala otevřený dopis ministru škoství Robertu Plagovi (ANO), v němž požadují zavedení mediální výchovy do škol. Už jsme jen čekali, kdy něco takového přijde. Mediální výchova postoupila v žebříčku používaných slov v neziskovkovém sektoru na 1. místo, předběhla i inkluzi i diskriminaci.  Neziskovky si našly další dotační titul, přes nějž chtějí „tahat“ peníze z podfinancovaného škoství.

 

Manipulátoři cz. bojují za lepší mediální gramotnost žactva. A že se jich k tomu seběhlo – samé známé firmy:

 

Karel Strachota (ředitel programu Jeden svět na školách, Člověk v tísni), Jan Cemper (šéfredaktor Manipulátoři.cz), Lenka Chudomelová (lektorka Demagog.cz), Jakub Janda (ředitel Evropské hodnoty), Michal Kaderka (zakladatel Svět médií), Martin Kožíšek (Akademie CZ.NIC), Tereza Kráčmarová (předsedkyně Fakescape), Kateřina Křivánková a Vojtěch Bruk (zakladatelé, Zvol si.info), Michal Kučerák (lektor, produkce, Centrum současného umění DOX), Vlaďka Mušálková (ředitelka, Asociace pro mezinárodní otázky), Michaela Slussareff (zakladatelka, Slowtechinstitute.org), Jaroslav Valůch (koordinátor, Transitions) a Tereza Vodičková (předsedkyně, Asociace učitelů občanské výchovy a společenských věd).

 

Člověk v tísni, Manipulátoři, Demagog, Evropské hodnoty…

 

Že se k otevřenému dopisu přidali i učitelé občanské výchovy, respektive jejich asociace, může někoho překvapit, ale je to vcelku logické. Občanská výchova či Základy společenských věd prostě paří k aktuální politice. Málokdo zůstane zcela mimo. Podle ohlasů na různých pedagogických webech se ale zdá, že nemluví hlasem všech učitelů předmětu ZSV. Navíc je mediální výchova průřezové téma a nespadá tedy jen pod občanskou výchovu.

 

A jaké důvody uvádějí Manipulátoři ve svém článku?

„V českých školách je mediální výchově věnován velmi malý prostor:

  • 82 %učitelů uvádí, že výuka formou průřezového tématu, jdoucího napříč ostatními předměty, způsobuje, že na mediální výchovu nezbývá dostatek času,
  • téměř stejné procento (80 %) uvádí, že mediální výchova není v českém školství vnímána jako důležité téma,
  • studenti středních škol absolvují za celou dobu svého studia méně než 10 hodin mediální výchovy,
  • na některých školách se mediální výchova nevyučuje vůbec.“

(https://manipulatori.cz/otevreny-dopis-ministru-plagovi-medialni-vzdelavani-je-dlouhodobe-opomijene-pisi-zastupci-trinacti-organizaci/)

Že by se mediální výchova na některých školách nevyučovala vůbec, je málo pravděpodobné, protože je v kurikulu zmíněné občanské výchovy či ZSV, zcela určitě v tzv. průřezových tématech. Znamenalo by to, že učitelé  nedodržují Rámcový vzdělávací program.  Počítá se tedy mediální výchova v rámci ZSV nebo jen mediální výchova prováděná v rámci akcí Člověka v tísni či jiných neziskovek?

V tom totiž může být ten problém. Z vlastní zkušenosti vím, že moji kolegové, kteří učí „občanku“ či češtinu, zahrnují do hodin mediální výchovu pravidelně. Nemám tak reprezentativní vzorek jako Manipulátoři a nejsem v podobných anketách nikdy na škole, kde by byl někdo dotazován, mluvím jen ze zkušeností, které ale sdílejí i mnozí další kolegové nejen na stránkách Pedagogické komory či na webu Pedagogické info.

Následuje dlouhý soupis toho, proč učitelé nejsou připraveni, proškoleni, a necítí se připraveni mediální výchovu vyučovat. Cesty z toho jsou tedy dvě – za prvé řádné proškolení učitelstva a za druhé se mohou lidé znalí tématu chopit mediální výchovy přímo a na učitele toto břemeno nenakládat. Znamenalo by to hodiny navíc nebo hodiny mediální výchovy místo vyučování jiných předmětů, ale jelikož víme, že matematika a vůbec kurikulum znalostí se přeceňuje a důležité jsou kompetence, může se od těch kompetencí rovnou začít a znalostmi nezatěžovat. Odvážný krok do budoucnosti směrem Strategie 2030, která se připravila na MŠMT a budí mezi učiteli vesměs zděšení a odpor, a která požaduje „seřezat učivo až na polovinu, zato lépe procvičit.“ A důraz na kompetence, další kouzelné slovo, které odzbrojí každého oponenta.

Jakožto jazykářka vím, že kompetence – například schopnost komunikace – bez odpovídajích znalostí není možná, leda tak na úrovni „pidgin English“, a nedovedu si to nějak představit. Módní slova nahrazují obsah.

A teď, o co jde doopravdy:

  1. Pojmenování důležitosti mediálního vzdělávání (např. formou metodického doporučení).
  2. Transparentnost procesu revize rámcových vzdělávacích programů (RVP) a nastavování vzdělávacích strategií, zohlednění mediální gramotnosti.
  3. Začlenění mediálního vzdělávání do vzdělávání studentů pedagogických fakult.

4.Finanční podporu projektů a aktivit subjektů aktivních na tomto poli (např. formou otevřených grantových výzev).

Das ist des Pudels Kern, jak pravil Faust. Nedosti na tom, že neziskovky odčerpávají z nevalného rozpočtu MŠMT a dalších veřejných rozpočtů peníze na řešení problémů, které svou vnucenou agendou samy způsobily – viz inkluze počesku. Našly si další cecík – mediální výchovu.

Abych dodala – nemám vůbec nic proti mediální výchově, která by naučila děti orientovat se v džungli internetu a informací, z nichž většina je, mírně řečeno, irelevantní. To podle mě dělá řada kolegů občankářů a češtinářů a dělají to dobře. Třeba vydávají s dětmi i vlastní školní časopisy, učí je třídit a ověřovat si informace z více zdrojů. Učí je kritickému myšlení. Zvou si do školy osobnosti, které mohou žáky obohatit. Nemám nic proti mediální výchově, která bude vedena myšlenkou – Padni, komu padni. Shora uvedená skupina signatářů však avizuje vše možné, jen ne možnost objektivity. Nemusím ani brouzdat po FB jednotlivých signatářů, abych věděla, že Putin a Rusko jsou podle nich „Zlo“, stejně jako náš prezident, a jediné blaho nás čeká v náručí NATO a Evropské unie. Možnost, že by někdy, jen na momentík, připustili, že to tak vždy být nemusí, si neumím představit. A to není objektivní přístup. To je výchova v rámci oficiální ideologie.

Jako takové by to ovšem neprošlo – tak tomu budeme říkat mediální výchova. Omezení objemu učiva, důraz na kompetence bez obsahu a výchova k tomu správnému občanství.

Když to doženu na hranu možného – kdysi nám chtěli Němci v době protektorátu likvidovat inteligenci – a také ji likvidovali – represemi a zavíráním vysokých škol. Stejně tak komunisti hleděli na příslušníky inteligence vždy s podezřením. Nejlepší je tedy vlastně řádnou inteligenci nemít, pokud chcete, aby lidé nebyli odbojní. Základní počty, umět se podepsat, sepsat lejstro, vytvořit tabulku a být politicky na výši  bude asi (zase) stačit  pro kariéru. Natož do montovny.

Protože mi nikdo nevymluví, že ku kritickému myšlení se nedostaneme přes mediální výchovu, ale přes hluboké a soustavné vzdělání, které jediné umožní vyhodnocovat situace a srovnávat zdroje informací, třeba v několika jazycích. Ne všichni na takové vzdělání dosáhnou, ale čím jich bude více, tím lépe. Osekáním vědomostí na polovinu a povinnými školeními se od tohoto cíle jednoznačně vzdalujeme.