Boj proti dezinformacím nebo proti šíření nežádoucích informací?

Jana Kunšteková.

Média hlavního proudu přestávají čtenáře a diváky zajímat. Řadu podstatných informací zcela zamlčují nebo je překrucují. Tím se otevřel prostor pro vznik nových informačních kanálů, jako jsou různé nezávislé weby. Upoutaly už velkou část čtenářů. Jenže šíří kromě kromě tzv. bulváru i informace a názory, které nejsou pohodlné nejen vládám, ale i obřím nadnárodním koncernům, které jsou zadavateli největší částí reklamního balíku. Obchodní a mediální korporace se pokusily pomocí kartelové dohody o nezadávání reklamy tzv. dezinformačním webům zlikvidovat novou konkurenci. Koncerny a státem dotované neziskové organizace za tímto účelem začaly vytvářet seznamy nepohodlných informačních kanálů, které označují za dezinformační.

 

V Německu nezabíjí Corona, Gott sei Dank – ale pravicový extremismus. Ne, že bych pochybovala o tom, že pravicový extremista může zabíjet. Nebo že jsou pravicoví extremisté organizovaní. Problém je, co všechno a kdo všechno k nim budou řazeni. Otevřela jsem si debatu v Bundestagu, čekala jsem, že se bude řešit pandemie nebo situace na řeckých hranicích, ale ne, je to Rechtsextremismus. Dáma z Die Linke volá po zřízení „Beobachtungstellen“ (pozorovatelen). Nedalo mi to nevzpomenout na Postřižiny… Ostatně Němci rozpravou o pravicovém extremismu si řeší i svůj vlastní problém s Řeckem. Naprostou většinu řeckého národa, který se postavil po bok vlastní vlády k obraně vlastních hranic, šoupli do „pravého rohu.“ Německé televize často citují Erdogana, který tvrdí, že Řecko se ohledně migrantů chová nacisticky.

„Beobachtungsstellen“ se nám rozmáhají. Nejrůznější weby vydávají svodky hodné soudruhů z StB, protože mají své seznamy, a kdo publikuje cokoli, co publikují weby či noviny uvedené na seznamech, je dezinformátor. Pečlivě sledují obrázky, zda jsou přesně k datu, kdy se událost děje, bez ohledu na to, zda se událost děje. Paní Bauerová z AFP, nezávisle se tvářící agentury, ze značné míry financované francouzským státem, nám v Česku kontroluje facebook. Všichni tito lidé to mají jako práci na plný úvazek, mají software na to, aby našli chybu. Zda měří všem stejně, to nechť laskavě posoudí každý sám.

Kdybych před časem neviděla video, kde jeden ze strážců pravdivosti naprosto pohořel jak ve vědomostech, tak jejich praktickém použití v debatě s analytikem Janem Schneiderem, možná bych jim i věřila, že znají i něco jiného než své seznamy.  (https://www.youtube.com/watch?v=i5dylCSgJ1s&t=958s) Bohužel – na naprosto konkrétní otázky dlouholetého analytika BIS nejčastěji odpovídal – nevím, to si najdu, tohle konkrétně jsem nezachytil, vraťme se do obecnější roviny. Nedokázal si obhájit rozhraní mezi informací a dezinformací. Nedoložil, proč o některých věcech pochybovat je nežádoucí. Dost dobře nemůžu věřit sestavovatelům seznamů a děsím se lidí, kteří bez jakékoli soudnosti zařadí všechno, co je mimo jejich malý svět, do roviny dezinformací.
Strážci čistoty myšlenek nemají argumenty. Proto musí oponenty diskreditovat a zakazovat. A to je samo o sobě extremismus. A čím více moci budou získávat, tím dále budou zacházet. Vždy to tak bylo.

 

 

1 komentář

  1. I v samotném Bundestagu sedí hromada extrémistů . CDU CSU SPD Die LINKE , GRUENE atd. neboli ryštyš dojč usw …

Komentáře jsou uzavřeny.