Političtí kmotři a ziskuchtivé neziskovky – najdi 5 rozdílů

Autorka: Jana Kunšteková

 

Městská část Praha 7 předala organizaci výběrových řízení na obsazení funkcí ředitelů základních škol nevládní neziskové organizaci EDUin. Takovou praxi přitom již v minulosti opakovaně zakázal Nejvyšší správní soud a Ústavní soud. Podle jejich judikatury je předání výkonu veřejné správy z obce na soukromoprávní subjekt protiústavní.

 

Úřad městské části Prahy 7 letos vyhlásil výběrová řízení na nové obsazení ředitelských funkcí ve školách, k nimž vykonává zřizovatelskou pravomoc. Ani na jedné ze škol ředitel nechyběl – nešlo tedy o neobsazená místa. Všechny školy mají dobré výsledky ve vzdělávání žáků a rodiče dětí, které se v nich vzdělávají, jsou se školou spokojeny. Konkurzované školy nemají vážné problémy ani s kriminálními jevy jako šikana nebo šíření drog. Ani Česká školní inspekce nenašla v posledních letech v jejich hospodaření žádné „rozkrádačky“ nebo problémy při výběrových řízeních na pořízení vybavení nebo opravy školního majetku.

 

Kdo ovládá politiku?

Školy, jejichž vedení se obecní úřad rozhodl přeobsadit, mají jediný „problém“. Nejsou dost „trendy“, protože nespolupracují s nevládními neziskovými organizacemi na různých moderních, a často dost pochybných projektech, jako jsou inkluze počesku ve školství nebo mediální výchova. Česky řečeno „politické školení žactva“. Jeho koordinátorem je nadace Člověk v tísni, zřizovaná Českou televizí.

Děti, které do školy chodí, ani jejich rodiče to za problém nepovažují. Radnice ano. Radnici totiž po posledních komunálních volbách ovládla koalice složená ze zástupců Zelených a kandidátky Praha 7 sobě, kterou vedl nynější starosta Jan Čižinský a dcera známé dokumentaristky Heleny Třeštíkové Hana. Starosta je kromě toho i poslancem Sněmovny za KDU-ČSL. Spolu s Třeštíkovou je činný i na „velké radnici“ neboli v Zastupitelstvu hlavního města Prahy, kde reprezentují hnutí Praha sobě.

Obě pražská hnutí SOBĚ na první pohled vypadají jako občanská iniciativa zdola.

Podle volebního zákona musí skupina občanů, která chce kandidovat a není politickou stranou ve smyslu zákona o sdružování v politických stranách, spolu s kandidátkou předložit petici s předepsaným počtem podpisů občanů. Podle § 21 volebního zákona musí petice být podpořena určitým podílem občanů, který příloha zákona vymezuje podle velkosti obce od 1% do 7%.

Legitimitu, kterou podle zákona u politických stran reprezentuje členská základna a její aparát, jež je živen ze státního příspěvku za předchozí volební výsledek a „darů“ sponzorů, u sdružení nezávislých kandidátů nahrazuje petice podpořená určitým počtem občanů. Zákonodárce tuto podmínku do legislativy vložil, aby ve volbách nekandidovali úplně všichni občané dané obce. Což by vedlo k tomu, že by nebyl zvolen nikdo.

Sesbírat podpisy, ale není jen tak. U tisíců podpisů jde o stovky osobo-hodin strávených na ulici před petičním stánkem. Sama jsem to zažila, když jsem v rámci hnutí NE základnám sbírala podpisy pod petici proti umístění amerického vojenské základny v Brdech. Jsou to dlouhé hodiny v horku i v mrazech. A někdy i pekelně „žhavé“, pokud na stánek narazí občan s diametrálně jiným názorem. Sbírání podpisů proti US vojenskému radaru jsem věnovala mnoho odpolední a večerů po práci. Je to extrémně náročná činnost. U celostátně známého problému, jako byl spor o umístění cizí vojenské základny na našem území, mají sběrači podpisů aspoň tu výhodu, že většina kolemjdoucích o problému už někdy slyšela. A tudíž na něj má nějaký názor. Zbývá tedy „jen“ přesvědčit občana, aby jej projevil vyplněním petičního archu a připojením svého podpisu.

 

Koho chleba jíš, tomu prachy dávej

Sbírání podpisů pro volby doposud v politice neznámých osob je ještě těžší. Velká část městské populace často ani neví, kdo je primátorem nebo starostou jejich města. Ještě menší je známost běžných radních a zastupitelů. Na rozdíl od malých vesnic je pro velká města příznačné, že obyvatelé často vůbec netuší, co se na radnici děje. Na vsi každý každého zná a všechno se hned „rozkecá“. Nejčastěji v hospodě, která je v malé obci často jen jedna. V počtenějších městech se naprostá většina obyvatel nezná ani od vidění. Informovanost o dění na radnici je proto menší. Pokud na radnici nedojde k opravdu velkému průšvihu, který by byl mohutně medializován, většina lidí ani neví, co se aktuálně v radě nebo zastupitelstvu projednává. O to těžší je pak získat podpisy pod petici podporující kandidátku s novými tvářemi. Čižinským vedeným hnutím SOBĚ se podařilo před komunálními volbami stanovený počet podpisů sesbírat. V případě kandidatury do Zastupitelstva hlavního města Prahy šlo o více než 100 tisíc předepsaných paraf. Což je úctyhodný výkon.

Praha 7 se před nástupem „Čižinského party“ dostala pod radou vedenou ODS na pokraj zkázy. Kvůli kšeftům s pozemky, na nichž měla vyrůst nová radnice a o které obec přišla, hrozilo, že se z městských úředníků stanou „bezkancelářníci“. Obci končila nájemní smlouva se státem na budovu, v níž obecní úřad sídlí, a novou neměla. Skandál, který před lety provázel ohrožení fungování obecního úřadu, pomohl protestnímu hnutí Praha 7 do křesel v radě. Dlužno dodat, že novým radním se podařilo vyjednat prodloužení smlouvy se státem a obecní úředníci se z kanceláří nemuseli stěhovat do stanů na Letenské pláni.

I přesto představovalo sebrání 100 tisíc podpisů pod petiční archy k podání kandidátky do voleb na „velkou radnici“ úkol, který by kandidáti zapsaní na listině sami neměli šanci zvládnout. Pomohla jim v tom skupina aktivistů, kteří jsou shodou okolností členy nebo i zaměstnanci nevládních neziskových organizací, jež působí na politickém poli.

Dřívější radniční garnitury čerpaly podporu na volební kampaň od sponzorů, kterým se zhusta odvděčovaly přidělováním městských zakázek. Nebo městského majetku. Jako v případě pozemků na nichž měla vyrůst nová budova radnice Prahy 7, jehož se zmocnili místní kmotři se záměrem postavit místo radnice další obchodní dům.

 

Ziskuchtivé neziskovky

Když do rady městské části Prahy 7 nastoupilo hnutí , byly obecní finance v troskách a komunální majetek téměř celý rozkraden. Na první pohled se zdá, že o správu takové korporace by žádný šíbr neměl mít zájem. Jenže rozpočtem obce s pověřením k výkonu státní správy v přenesené působnosti protékají ze státního rozpočtu k provozovatelům veřejných služeb miliardy. Jsou to sice  peníze tzv. „omašličkované“, obecní zastupitelstvo je nesmí použít na  jiný účel. Peníze poslané státní rozpočtem pro školy nesmí použít třeba na stavbu nové radnice. I tak však jde o zajímavý balík peněz. Sáhnout si na ně lze, ale až na úrovni ředitele příslušné organizace. Například školy.

Předchozí vedení radnice, které si na špagátcích jako loutky vodili političtí kmotři, kteří si rozebrali obecní majetek, zašantročilo kdeco z obecních peněz a majetku. Na školství a další činnosti, kde obec zřizovatelskou pravomoc, však nesahalo. Nechalo jej v klidu žít. I díky tomu se mimo jiné ze Základní školy Františky Plamínkové, o níž se mezi rodiči na jedné straně a radnicí a neziskovkami na druhé straně, vede nedramatičtější boj, podařilo vybudovat elitní školu s rozšířenou výukou jazyků.

Jenže právě na takové poskytovatele veřejných služeb, jako jsou školy, zaměřily svoji pozornost nevládní neziskové organizace, které svoji činnost financují z dotací z fondů EU a ze státního rozpočtu. I když jde v součtu o více než 35 miliard, které na dotacích neziskovkám takto přitečou, což v odpovědi na interpelaci místopředsedy Sněmovny Vojtěcha Filipa (KSČM) přiznal bývalý premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD), je jim to pořád málo.

Školství je chronicky podfinancované. Což se projevuje zejména v nedostetečných platech kantorů, navzdory neustálému“přidávání“. Učitelé pomalu „vymírají“ a dlouhodobě ze škol odchází. Přesto se z něj již několik let neziskovkám daří vysávat řádově miliardy na různé nesmyslné projekty, jejichž realizace se účastní. Jen inkluze počesku stojí letos stojí více než 7 miliard korun. Další peníze mizí v černých dírách všemožného testování žáků dodávaného externími subjekty jako Scio. A další na přeškolování a doškolování učitelů z různých nesmyslů, které s výukou nemají nic společného.

 

Jak se zmocnit penězovodů

Všechny tyto případy v podstatě „tunelování“ veřejných peněz, které pak chybí na platy, nelze realizovat bez spolupráce s vedením školy. Jen ředitel může rozhodnout o tom, že škola koupí Sciotesty, nebo že zaplatí proškolení kantorů z mediální výchovy. Současné vedení konkurzovaných škol na Praze 7 se těchto aktivit neúčastnilo. Tudíž nedávalo neziskovkám vydělat.

Zřejmě proto loni vystoupil na politickou scénu učitel mediální výchovy a občan Prahy 7 Michal Kaderka, který sice nikdy nebyl zvolen ani řadovým zastupitelem, ale jemuž byla radou svěřena moc nad školami. Až do nezákonného pověření řízením konkurzů na ředitele škol byl rovněž členem a zaměstnancem spolku EDUin, který se „specializuje“ právě na školství. Právě on rozjel kampaň proti školám, které se neúčastní spolupráce s neziskovkami. Žádné obvinění škol se sice nepodařilo prokázat a vedení škol se zastali i rodiče. A v případě Základní školy F. Plamínkové dokonce peticí s mnoha tisíc podpisy. Rada však rozhodla, že vedení škol má být vyměněno. A vyhlásila na obsazení funkcí jejich ředitelů konkurz. To je podle zákona možné a plně v pravomoci obce jako zřizovatele.

 

Stejné porušení Ústavy jako u soukromých radarů

Způsob jakým to Praha 7 učinila, je však nezákonný. Organizací výběrového řízení byl pověřen spolek EDUin, který se tím dokonce chlubí na svých webových stránkách. Jde o nevládní neziskovou organizaci, což je o subjekt soukromého práva. Podle několika judikátů Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu je takový postup dokonce protiústavní. Ústavní soud v cause pověření soukromé firmy provozováním radarů na měření rychlosti v obci prohlásil předání výkonu veřejné správy, vykonávané obcí na základě zákonného pověření, na soukormoprávní subjekt za protiústavní. Smlouvu, kterou soukromá firma získala kontrakt na měření rychlosti a výběr pokut, ústavní soudci zrušili. A dokonce anulovali všechny takto nezákonně vyměřené pokuty.

Nejvyšší správní soud podobně prohlásil za ilegální pověření soukromé advokátní kanceláře organizací výběrových řízení na výběr poskytovatele  zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění. V judikátu vymezil, že veřejnou správou, jsou všechny činnosti, které obecní nebo krajský úřad nebo volení zastupitelé  či radní, provádí na základě zákonného změnění. Tedy ty činnosti jejichž provádění stanoví nebo upravuje zákon.

V případě škol jde o  Školský zákon, který stanoví proceduru již zřizovatel – v případě Prahy 7 Úřad městské části – obsazuje funkce ředitele školy. Postup je striktně vymezen v § 166 a v prováděcí vyhlášce, kde je stanoveno, kdo má být členem výběrové komise. U obecních škol musí být členem komise jeden z učitelů, člen školské rady v níž zasedají rodiče žáků, zástupce České školní inspekce, zástupce krajského úřadu – jimž je v případě Prahy Magistrát hlavního města Prahy a 3 zástupci zřizovatele. Obce obvykle postupují tak, že jmenují 1 svého úředníka z odboru nebo oddělení školství a dva volené zastupitele – většinou z komise pro školství.

Jenže zastupitelstvo Prahy 7 žádnou Komisi pro školství nemá. Jde o unikát vzhledem k tomu, že obec zřizuje řadu škol. Takovou komisi mají i malé obce, protože školy jsou vždy považovány za prvořadý objekt veřejného zájmu. Ještě více s podivem to je, když vezmeme v úvahu jaké všechny komise zastupitelstvo Prahy 7 má. Včetně likvidační komise.

Vykonávat veřejnou správu nemůže kdejaký „hejhula“, kterého obec zaměstná nebo najme. Podle zákona o úředních územních samosprávních celků může správní úkony provádět pouze úředník zařazený do příslušného útvaru obecního úřadu. Avšak pouze v případě pokud má pro danou oblast složenou tzv. úřednickou zkoušku. Jinak řečeno za obec může být ve výběrové komise pouze řádně zvolený člen zastupitelstva a obecní úředník, který má složenou státní zkoušku ze školského práva a ze správních předpisů. Zastupitelé a radní získávají oprávnění k výkonu veřejné správy v případech kdy ji na ně zákon deleguje na základě mandátu vzniklého zvolením ve volbách. Ten kdo neprošel volbami a není kvalifikovaný a řádně ustanovený úředník ve služebním poměru k obci nemůže veřejnou správu vykonávat. Ani když dal volenému politikovi peníze na kampaň ani když pro něj sbíral podpisy, které umožnily jeho kandidaturu.

 

Jak z toho ven?

Ze zveřejněných odposlechů bývalého pražského primátora Pavla Béma (ODS) je dobře vidět, jak si jej na provázku vodil politický kmotr Pavel Janoušek – přezdívaný Lord Voldemort. Předat výkon veřejné správy na nikým nevolenou osobu si však nedovolil ani Bém. Janoušek oficiálně nikdy nebyl pověřen vykonáním žádného správního úkonu jménem Prahy. Špinavou práci za něj na radnici dělali řádně zvolení politici a do úřednických křesel řádně instalovaní zaměstnanci magistrátu. I když po Praze kolovala řada legend o rozkrádání městského majetku a financí mafiánskou skupinou vedenou kmotrem Voldemortem, tak Pavel Bém nikdy nebyl trestně stíhán. Vždy se řídil radami velmi dobrých advokátů, kteří mu radili jak se při práci na hraně zákona vše vždy správně „vypapírovat“, aby to nebylo snadno napadnutelné u soudu.

Čižinského parta v případě pověření neziskovky EDUin provedením úkonů, které jsou zákonem svěřeny výhradně členům Rady a kvalifikovaným úředníkům Úřadu městské části Praha 7, hranici zákona zcela překročila.  Judikatura Ústavního soudu i Nejvyššího správního soudu je v této oblasti sjednocená. Ve všech případech, kdy soudy rozhodovaly o přenosu veřejné moci na jiný subjekt bez toho, že by zákon takovou možnost připouštěl, bylo „vytunelování“ veřejné správy soudem zrušeno. Lze proto důvodně předpokládat, že pokud by ředitelé či členové školských rad nezákonně konkurzovaných škol, nebo i kterýkoli občan Prahy 7, napadl pověření spolku EDUin organizací výběrového řízení správní žalobou, že by příslušný správní senát městského soudu v Praze zrušil toto nelegální přesunutí veřejné moci na nikým nevolenou partu.

 

 

6 Komentáře

  1. nejdříve 38 osmiletka, pak základní devítiletá škola ul Františky Plaménkové, nyní Fr. Křížka nyní pokud se nemýlím základní škola F.Plaménkové. Pořád výborný standart, spoustu moudrých učitelů, př.Římanová, Waltrová, Tesárek, který dělal kluziště na dvoře přez zimu a mnoho jiných. To se zdá být v ohrožení. Škoda ale peníze půjdou do katolických škol a soukromých, tam, kde jsou vychovávány naše elity, předurčené k vládnutí. Protože nyní válka je mír a svoboda je otroctví.

  2. Autor je očividně úplně mimo realitu. Ani neví jak fungují neziskové organizace. Článek je čistá manipulace.

  3. Článek je hotová propaganda typu anti-Soros. Otevřená společnost a mediální výchova autorovi zjevně vadí. A o fungování NGO neví zdola nič, jen replikuje floskule Trikolóry a ďalších anti-NGO partají.
    PS: Zřizovatelem Člověka v tísni o.p.s.(už 21 let to není nadace) není Česká televize, ikdyž v letech 1994-99 byla s ČT personálně propojena, předtím s redaktory Lidových novín. Dnešní ČvT je obecně prospěšná společnost jež pomáhá doma i na zahraničních misích.

  4. „Člověk v tísni“ je ta NEJHORŠÍ NEZISKOVKA, co znám. Podle nich BEZDOMOVCI nejsou „Lidé v tísni“. Cestou do práce překračují bezdomovce –své vlastní spoluobčany– aniž by pro ně cokoli udělali. Přitom ty miliardy z jejich rozpočtu by stačily na vyřešení problému VŠECH ČESKÝCH BEZDOMOVCŮ.

  5. Byl jsem v „Člověku v tísni“ ptát se, kolik % své pomoci dávají do ciziny a kolik do ČR. Slizká odpověď byla, že se to takto NEDÁ VYČÍSLIT.

Komentáře nejsou povoleny.