5. květen – den národní hrdosti

5. května se čeští občané postavili se zbraněmi za svoji zemi proti nacistickým okupantům, aby pomohli v boji blížícím se osvobozeneckým armádám. Povstání vypuklo ve 37 městech a 240 obcích Protektorátu.

„Voláme českou policii, četnictvo a ozbrojené jednotky! Pomozte československému rozhlasu ve Schwerinově třídě, kde čeští lidé bojují o jeho záchranu! Vchod z Balbínovy ulice je úplně volný! Voláme českou policii, četnictvo a ozbrojené jednotky na pomoc československému rozhlasu!“

„Českoslovenští občané: Hitlerovo Německo je rozdrceno. Třetí říše přestala existovat! Pryč s válkou! Všichni ihned zastavte práci! Nikdo nesuďte, nikdo nesmíte trestat, ať Čecha nebo Němce, na to jsou lidové soudy. Varujeme všechny Němce před jakýmkoliv zakročením. Česká policie, české četnictvo, vládní vojsko a jiné útvary uposlechnou bezpodmínečně pokynů Národních výborů. Kdo tak neučiní, je zbabělec a zrádce! Stojíme neochvějně za československou vládou!“

Pražské povstání? Vůbec ne, bojovala celá země.

Povstání nezačalo v Praze a netýkalo se jen Prahy. Už roku 1944 zesílila partyzánská válka, která byla vedená jak západním, tak východním odbojem. Velkou úlohu hrály Partyzánská brigáda Jana Žižky z Trocnova, partyzánské oddíly Jermak, Miroslav Tyrš, Jan Kozina, a Mistr Jan Hus. Další skupiny začaly vznikat v březnu a dubnu 1945, na území východní a západní Moravy (Valašsko a Vysočina) docházelo i k otevřené partyzánské válce.

Byly přepadávány německé kolony, vypouštěny pohonné hmoty z cisteren, vykolejovány vlaky, vyhazovány mosty, přepadávány nacistické posádky, muniční sklady, vojenské objekty, bylo přerušováno elektrické a telefonní a telegrafní vedení.

Lidové povstání začalo 1. května v Přerově, když se rozšířila mylná zpráva o kapitulaci Německa. Byla odzbrojována německá a maďarská vojska, moci se ujal Národní výbor. Povstání se téhož dne rozšířilo na Olomouc a okolní obce.

2. května povstal Nymburk, Poděbrady, Chlumec nad Cidlinou, Úpice dalšího dne Semily, Železný Brod, Turnov, Jilemnice, Stará a Nová Paka, Příbram, Beroun, Vizovice, 4. května Vsetín a Kladno, 5. května Louny, Jindřichův Hradec, Rokycany, Klatovy, Domažlice aj.

Zhruba na tisíci místech byly zaznamenány protiokupační demonstrace, vyvěšování československých vlajek, odstraňování německých nápisů. Docházelo ke stávkám ve fabrikách a k zabavování zbraní ze zbrojních závodů ve prospěch povstalců.

Povstání vypuklo ve 37 městech a 240 obcích, k vyjednávání o převzetí moci došlo na více jak 120 místech Protektorátu.

Nacistická vojska začala obsazovat důležité komunikace, ulice, křižovatky, nádraží a pošty, byl vyhlašován výjimečný stav, okupanti zajímali a vraždili rukojmí, aby zastrašili české obyvatelstvo.

Přesto se povstalcům podařilo na sebe vázat značnou sílu německých vojsk, které nemohlo být použito na potlačení povstání v Praze. Venkov dodával Praze nejen potraviny, ale i zdravotnický materiál a lehké zbraně; byly zbudovávány zátarasy, vyhazovány mosty, aby byla wehrmachtu a jednotkám Waffen SS co nejvíce ztížena doprava.

Po výzvách Českého rozhlasu začali Pražané v noci na 6. května stavět stovky barikád. Hromady dlažebních kostek a všech možných pevných předmětů stály napříč ulicemi, aby poskytly povstalcům úkryt před střelbou a znemožnily pohyb německé vojenské techniky.

Ze severu se k Praze přiblížila bojová skupina pluku SS „Der Führer“ a na Pankrác dorazily další německé posily od Benešova. Při útoku došlo k nasazení nejen letectva a dělostřelectva, ale plánovalo se i vypalování celých domovních bloků s cílem vyvolat paniku a využít ji k útoku. Na mnoha místech nacisté vraždili zajaté povstalce a civilisty, včetně žen a dětí. Osud obětí v Praze dodnes připomínají památníčky a pamětní desky.

Poslední výstřely padly 11. května 1945 u Milína u Příbrami, kde jednotky SS vylákaly bílým praporem partyzánské parlamentáře a postříleli je. Poté došlo k boji, při kterém v otevřeném střetnutí s Němci padlo 60 českých partyzánů.

Povstání v Praze i na českém venkově v květnu 1945 zhatilo německé plány na další vedení války a pomohlo donutit Hitlerova nástupce admirála Karla Dönitze k jednání o bezpodmínečné kapitulaci. Zkrátilo tím válku o několik dní a zachránilo mnoho lidských životů. Zabránilo také likvidaci ekonomiky, pražských mostů a památek podle nacistického plánu ARLZ.

Povstalcům významně pomohly jednotky 1. divize Ruské osvobozenecké armády, sestavené ze sovětských utečenců a zajatců. Vlasovci, jak byly jednotky nazvány podle velitele, generála Vlasova, obsazovali pod velením Sergeje Buňačenka v Praze důležité opěrné body a uzly a ovládli velkou část Prahy a jejího předměstí. Tato „protibolševická“ armáda byla poté nemilosrdně zlikvidována sovětskými vojsky, která převzala vliv na osvobozených územích. Jedna ze skupin byla postřílena ruskými vojáky přímo v Praze-Jinonicích. Jejich těla jsou dosud zakopána v neoznačeném místě na poli, které se rozkládá mezi ulici Souběžná IV. a chráněnou oblastí pískovny Vidoule.