Zapomenuté výročí: 8. března 1944 došlo k největší hromadné vraždě českých občanů

Zapomínáme. Dnes je to 73 let od největší hromadné vraždy českých a slovenských občanů v dějinách druhé světové války. I když se jedná o největší jednorázovou vraždu československých občanů, hraje v českém obecném i historickém vědomí spíše okrajovou roli.

Zkuste nahlédnout do dnešních novin.
Schválně, kolik najdete byť jen krátkých zmínek…

Jak chceme zabránit, aby se historie opakovala, když zapomeneme, co se stalo a proč? Pomozte udržet vzpomínku na lidi, kteří zmizeli, sdílejte tento článek, vyprávějte.

Připomeňme si památku téměř čtyř tisíc českých a moravských mužů, žen a dětí z terezínského „rodinného tábora“ Bauabschnitt II b, kteří byli v noci z 8. na 9. března 1944 zavražděni v plynových komorách tábora v Osvětimi-Březince.

 

Židovské muzeum v Praze  ve spolupráci s Terezínskou iniciativou pořádá na jejich památku ve středu 8. března 2017 od 10:00 hodin v Památníku českých a moravských obětí šoa v Pinkasově synagoze ranní tryznu. V tento den bude také Pinkasova synagoga také od 11:00 do 16:30 hodin zdarma otevřena veřejnosti.

http://www.jewishmuseum.cz/novinky/182-150/pripominka-8-brezna-1944/

Jak píše na FB Tomáš Haas:

„Na přiloženém obrázku jsou mí příbuzní, a 17 z nich shodou okolností zemřelo během druhé světové války v nacistických koncentračních táborech. Je na ní můj dědeček Jakub Haas, ten bez vlasů (to mám asi po něm) stojící ve druhé řadě úplně vlevo. Ten měl to štěstí – a musím to tak nazvat, že zemřel těsně před válkou. Má babička se Osvětimi nevyhnula a nikdy se odtud nevrátila.

U většiny z nich ani nevím, jak se jmenovali, vím jen že je to foto z jakéhosi rodinného setkání na jaře 1938 a protože můj otec je již dávno rovněž mrtev, je ta fotka symbolická v tom, že ukazuje cosi a kohosi co znám jen z malé části i když vím, že to je cosi mého, co zůstává navždy se mnou.

Proto jsem tak „neobjektivní a zaujatý“. Nepopírám to. A rozhodně se za to nebudu omlouvat.

V zemi která je jednou z největších v Evropě a která je rozvrácená válkou a hopodářstvím v bankrotu, se k moci dere nacismus – a je už téměř u cíle, aniž to spousta lidí registruje, protože by to narušovalo jejich vlastní předsudky a jejich vlastní nenávist.
Nepřipomíná vám to něco?

Proto budu pokračovat v tom, co dělám.“