Neznámí hrdinové: příběh Helenky Steblové z třinecké Bystřice

 

Helena Steblová (* 8. 3. 1925) – Představte si: je válka, rok 1944. V noci v zimě vám kdosi klepe na okno. V zakrvaveném šátku zavěšeném na krku si sténající muž nese téměř ustřelenou ruku. Zoufale vás prosí o pomoc. Jenomže vy dobře víte, že když mu pomůžete, vystavíte nejen sebe, ale i své rodiče obrovskému nebezpečí. Za pomoc partyzánům vraždili nacisté bez milosti, posílali na smrt do koncentračních táborů, terorizovali celé vesnice.

Helence Steblové bylo teprve devatenáct let. Sehnala doktora. V jejich obývacím pokoji partyzána Jana Hezcka operovali, Helenka asistovala, pak ho čtrnáct dní ukrývala na půdě, dokud se nezotavil a neodešel zpátky do lesů.

„Klepal na okno, bledý jako stěna.“ Helena už si nepamatuje, jestli zraněná ruka zavěšená v šátku byla levá nebo pravá. Nebylo však pochyb, že bez pomoci lékaře ten muž nepřežije. Z paže mu visely cáry zhnisaného masa, kost byla obnažená. Jmenoval se Heczko a patřil ke skupině partyzánů z okolních hor.  Věděl, že v třinecké nemocnici pracuje lékař jménem Soroka napojený na odboj. Druhý den ráno sedla tedy Helena na kolo, našla Soroku a večer před půlnocí už si doktor vybaloval náčiní u Haltofů v jizbě. Pilka, skalpel, nůžky, tampony, obvazy, drén. V chalupě nebyla elektřina, pacient ležel na otomanu a v záři petrolejky pomáhala Helena při operaci. Natáčela lampu tak, aby lékař dobře viděl, nosila z plotny horkou vodu, podávala nástroje. Pak žuchla amputovaná ruka na podlahu.

Tak pomohla Helena s rodiči zachránit život těžce raněnému partyzánovi. Ve stejné době se v domě příležitostně ukrýval i Helenin přítel, dezertér z wehrmachtu a partyzán Pavel Štefek.

Udala je sousedka. Gestapo zatklo Helenu i její maminku a tatínka. Mučili je. Neprozradili nic, co by nacisty přivedlo k partyzánům. A nakonec je poslali do koncentráku. Ona a maminka přežily, tatínka nacisté umučili.

Po válce Helena přes dvacet let dřela v nejodpornějším a fyzicky nejtěžším provozu Třineckých železáren, zvaném aglomerace, aby měly vůbec z čeho žít, protože mamince přiznali úplně minimální důchod. 

Paní Helenka Steblová dnes, 8. března, slaví narozeniny. Je jí neuvěřitelných devadesát dva let. Tak na ní vzpomeňme a přejme jí pevné zdraví a ať jí vydrží její radost ze života, kterou kolem sebe hojně rozdává. 

 

Převzato a upraveno podle FB Mikuláše Kroupy, spolutvůrce archivu Paměť národa a rozhlasového dokumentárního cyklu Příběhy 20. století.
Přečtěte si celý příběh Heleny Steblové – v archivu Paměť národa


Co je Paměť národa

„Uchováváme a zpřístupňujeme sbírky vzpomínek pamětníků, kteří souhlasili, aby jejich svědectví posloužilo ke zkoumání moderních dějin a bylo veřejně přístupné. Všichni, kdo se připojí svými sbírkami, se stávají součástí SPOLEČENSTVÍ EVROPSKÉ PAMĚTI. Chcete-li také přispět do sbírky, ať již svědectvím či výsledky svého bádání, klikněte zde

Pokud byste chtěli podpořit tvorbu a zaznamenávání vzpomínek pamětníků finančními prostředky nebo jiným způsobem, kontaktujte prosím hlavního koordinátora projektu Mikuláše Kroupu ( e-mail [email protected] )Bankovní spojení sdružení Post Bellum: 51-1707230277/0100.