Tak jedem!

Pavel Vot, červenec 2017

 

„Já tomu stejně nerozumím. A co tam budeme dělat?“
„Nic. Vůbec nic. Chápeš to?“
„Nechápu. Něco přeci musíme dělat. Z čeho budeme žít?“
„Ty jsi ten leták nečetla?“
„Četla.“
„Tak co se divíš? Potřebují nás. Čekají na nás.“
„Ale stejně.“ vzdychla si.
„Co stejně? Jak stejně? Hele, tady nám nikdo nic nedá. Tam na nás čekají. Proč budeme odchod oddalovat? Navíc jdou tam sousedi, celá vesnice, i sousední vesnice.“
„Já to všechno přeci vím. Ale bojím se, že se tam budu cítit osamělá.“
„Osamělá? Budeš se tam cítit jako doma. Jdou všichni. Tak jak to bylo v tom letáku. Všichni.“
„Hm. Tak to se tam osamocená cítit nebudu. Tak jedeme taky! Co to bylo v tom letáku na konci? Nebylo to důležité?“
„Nebylo.“
„Ale bylo. Było to něco o tom, že v Evropě bude celá Afrika.“
„Jo tohle! Bylo tam, že poslední zhasne.“

 

 

Mohlo by se vám líbit...